V souvislosti s blížící se účetní závěrkou k 31. 12. 2022 bychom rádi upozornili na problém přeceňování přijatých a poskytnutých záloh k rozvahovému dni.

Otázku přeceňování těchto položek rozvahy k rozvahovému dni upravují v současné době dvě interpretace zveřejněné Národní účetní radou. První z nich, konkrétně Interpretace I-43 – „Poskytnuté zálohy vedené v cizí měně“ je v platnosti již od roku 2020, druhá interpretace I-47 – „Přijaté zálohy v cizí měně“ je o poznání mladší a byla vydána teprve začátkem letošního roku.

Obě uvedené interpretace vycházejí z předpokladu, že kurzové riziko u cizoměnových závazků a pohledávek vzniká pouze v případě budoucích peněžních toků.

V případě poskytnutých záloh, pokud došlo k uskutečnění peněžního toku před samotným pořízením majetku nebo zboží či poskytnutím služby (např. byla zaplacena záloha na pořízení majetku, ale majetek ještě nebyl dodán), je v rámci účetnictví poskytnutá záloha evidována jako záloha na pořízení dlouhodobého majetku nebo zboží či jako poskytnutá záloha. Ve výše uvedených případech se jedná o zálohy, které byly uhrazeny, a neexistuje zde žádné kurzové riziko, které by ovlivňovalo budoucí peněžní tok. Takovéto poskytnuté zálohy by se k rozvahovému dni neměly přeceňovat.

Obdobný způsob je aplikován i u přijatých záloh. V případě, že se jedná o přijaté zálohy na budoucí dodání služby či zboží, které je účetní jednotka povinna poskytnout, tak účetní jednotka neočekává žádný budoucí peněžní tok, nečelí tak žádnému kurzovému riziku. Ani takovéto přijaté zálohy by se neměly k rozvahovému dni přeceňovat a samotná interpretace doporučuje přijaté zálohy tohoto typu vykazovat v rámci Časového rozlišení jako Výnosy příštích období.

Jediným případem, kdy by měly být přijaté a poskytnuté zálohy přeceňovány a vykazovány v závazcích (resp. pohledávkách) je situace, kdy se očekává jejich vrácení, tj. očekává se budoucí peněžní tok v cizí měně. Typicky se jedná o případy kaucí či depozitů, které budou po ukončení smluvního vztahu vráceny poskytovateli.

Předpoklady obou výše uvedených interpretací byly v roce 2022 podpořeny rozsudkem Nejvyššího správního soudu (č.j. 4 Afs 170/2021 – 35), který souhlasil se závěry Krajského soudu v Ústí nad Labem (č. j. 15 Af 84/2017-58). Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém rozsudku argumentoval tím, že poskytnuté zálohy na pořízení majetku nepodléhají přecenění dle § 24 odst. 6 písm. b) zákona o účetnictví, jelikož nejsou majetkem ani závazky vyjmenovanými v § 4 odst. 12 zákona o účetnictví.

V souvislosti s tím, že argumenty uvedené v obou interpretacích byly podpořeny rozsudkem Nejvyššího správního soudu, doporučujeme NEpřeceňování jak přijatých, tak poskytnutých záloh k rozvahovému dni, pokud se neočekává budoucí peněžních tok (tj. nepředpokládá se v budoucnu jejich vrácení). Pokud dojde k přecenění těchto záloh k rozvahovému dni a výsledný kurzový rozdíl bude nákladem, vystavuje se účetní jednotka riziku, že tyto náklady mohou být finanční správou vyhodnoceny jako daňově neúčinné.