S účinností od 1. ledna 2018 dochází k poměrně významným změnám korporátního zdanění v Polsku, které jednoznačně povedou ke zvýšení efektivního zdanění a snížení návratnosti především zahraničních investic. Mezi klíčové a zpřísňující změny patří:

Nová a přísnější pravidla nízké kapitalizace, která se vztahují i na nespojené osoby a omezují uznatelnost maximálně do výše 30 % zisku před započtením úroků, daní a odpisů (EBITDA).
Zrušení odpočitatelnosti úroků při tzv. transakcích debt push-down. Změna se týká úroků z financování akvizic, kdy je následně dluh převeden v rámci restrukturalizace na cílovou společnost. Toto schéma v ČR řešil Nejvyšší správní soud u společnosti CTP a odpočet úroků neumožnil.
Většinu nákladů spojených s licenčními a servisními poplatky včetně tzv. management fees již nebude možné odečíst od daňového základu. Toto omezení je výrazně přísnější, než opatření prosazovaná OECD a akčním plánem BEPS.
Zrušení možnosti kompenzace zisků či ztrát z kapitálu jiným zdrojem výnosů.
Minimální daň pro provozovatele komerčních nemovitostí, jako jsou nákupní a kancelářská centra, ve výši přibližně 0,5 % ze vstupní daňové hodnoty nemovitosti.
Změna tzv. CFC pravidel. Ta stanoví, že zisky dceřiné společnosti z oblasti s nízkým zdaněním mají být zahrnuty do daňového základu mateřské společnosti. Podmínky byly upraveny v souladu se směrnicí ATAD EU. V českém daňovém systému CFC pravidla (zatím) nemáme.

Naopak v oblasti podpory výzkumu a vývoje dochází k navýšení možnosti odpočtu ve výši 100 % nebo 150 % kvalifikovaných nákladů.

Většina změn je v souladu s požadavky evropské směrnice ATAD, která zavazuje členské země EU k implementaci zpřísňujících změn nejpozději do 1. 1. 2019. Polsko jde nicméně v mnoha bodech i za hranice těchto požadavků. Není tedy vyloučené, že zahraniční investoři budou hledat přívětivější domov v sousedních zemích, Českou republiku nevyjímaje.