Opční akciové programy jsou jednou z variant zaměstnaneckých akciových programů. Jsou významným motivačním nástrojem zaměstnanců, protože umožňují participaci nejen na krátkodobých výsledcích, ale i na dlouhodobém růstu hodnoty firmy. Pomáhají zaměstnancům akumulovat bohatství (majetek) za výhodných daňových podmínek. Prohlubují vztah zaměstnanců a zaměstnavatele a vytváří vhodnou firemní kulturu na principech angažovaného (aktivního) vlastnictví. Zároveň zvyšují atraktivitu zaměstnavatele na trhu práce a umožňují atraktivní odměňování týmu na bázi výsledků zaměstnavatele, ať ve formě dosaženého zisku nebo nárůstu hodnoty korporace na kapitálovém trhu.

Zaměstnanecké opční plány jsou vždy strukturovány formou nákupní opce, na základě které má zaměstnanec právo nakoupit akcie zaměstnavatele (příp. akcie jiné společnosti ve skupině) od zaměstnavatele (případně od jiné společnosti ve skupině). Zaměstnanecké opční plány mají primárně motivovat zaměstnance k pracovním výkonům v budoucnu. Z tohoto důvodu získává zaměstnanec plné právo k zaměstnanecké opci až po uplynutí určité doby po udělení (přislíbení) této opce a zároveň je omezena její převoditelnost. Období pro přiznání plného práva opce je běžně označována jako „vesting period“ a ohraničuje období mezi udělením (přislíbením) zaměstnanecké opce (tzv. „grant date“) a okamžikem, kdy zaměstnanec může prvně svoji opci využít (tzv. „vesting date“).

Běžnou podmínkou „vesting period“ také je, aby zaměstnanec po toto období zůstal v zaměstnaneckém vztahu se svým zaměstnavatelem (mohou však existovat i další podmínky, jako například splnění určitých finančních ukazatelů). Samotné využití opčního práva zaměstnanecké opce (v okamžiku tzv. „exercise date“) může mít podobu jak finančního vypořádání, tak dodání podkladového aktiva. V případě dodání podkladového aktiva může být realizační cena zaměstnancem uhrazena několika způsoby; např. (i) peněžní úhradou, (ii) nepeněžní úhradou v podobě akcií, které již zaměstnanec vlastní, případně (iii) bez úhrady, kdy je zaměstnanci dodáno pouze tolik akcií, aby jejich celková reálná hodnota odpovídala vnitřní hodnotě opce (tato varianta bývá nazývána jako tzv. „sell to cover“)

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“ nebo „zákon o daních z příjmů“) výslovně neupravuje daňový režim zaměstnaneckých opcí a v souvislosti se zdaněním opčních zaměstnaneckých programů existovala dlouhou dobu řada pochybností. Ty byly z velké části rozptýleny rozsudkem NSS ve věci opčního akciového programu společnosti ČEZ a.s.[1] V případě bezúplatného poskytnutí práva opce se v okamžiku jeho poskytnutí (“grant”) nejedná o zdanitelný příjem podléhající dani z příjmů. Zdanitelným příjmem je až majetkový prospěch v okamžiku uplatnění opčního práva (“exercise”) a nabytí akcie za zvýhodněnou cenu oproti ceně obvyklé. Tento závěr je potvrzen i v Pokynu GFŘ D-59.

V případě, že by se jednalo o převoditelnou a tedy obchodovatelnou opci, jednalo by se o příjem ze závislé činnosti v okamžiku jejího poskytnutí.

[1] Rozsudek NSS ze dne 30.1. 2012, čj. 2 Afs 58/2011-67