Téma, kterému bychom se v následujících pár týdnech rádi věnovali. Ve spolupráci s našimi partnery z advokátní kanceláře ENDORS jsme si pro Vás připravili miniseriál na toto téma.

V dalším dílu našeho seriálu o švarcsystému se budu zabývat otázkou, zda se švarcsystém týká i společníků nebo jednatelů a členů orgánů právnických osob ve vztahu k jejich společnostem. V praxi se často setkáváme se situací, kdy společníci a často zároveň jednatelé, hledajíc optimální způsob výplaty finančních prostředků ze společnosti, se uchýlí k fakturaci za činnosti, které vykonávají jako OSVČ.

Pokud “klasický” švarcsystém chápeme jako nelegální výkon závislé práce v jiném než pracovněprávním vztahu a ve sporech zpravidla řešíme odpověď na otázku zda jde či nejde o závislou práci, pak u společníků a statutárů půjde o něco jiného.
Zákon o dani z příjmů definuje v §6 odst. 1 bodech b) a c) pro tuto kategorii osob právní fikci, že příjmy za práci člena družstva, společníka s.r.o. a komanditisty, stejně jako odměny člena orgánu právnické osoby nebo likvidátora jsou pro účely zdanění považovány za příjmy ze závislé činnosti bez ohledu na to, zda obsahem právního vztahu je závislá práce či nikoliv.

Na první pohled se tedy zdá, že jakákoliv odměna nebo příjem za práci budou u těchto kategorií šmahem podrobeny zdanění jako mzda. Tato fikce je finanční správou úspěšně aplikována a většinou odchází od správních soudů, které řeší tyto spory, jako vítěz.

Přesto existují výjimky.

Půjde typicky o plnění spočívající v tom, že společník společnosti poskytuje v rámci své samostatné výdělečné činnosti služby, zboží či jiná podobná plnění, která vedle toho, že je poskytuje společnosti, poskytuje též jiným osobám za obdobných podmínek, tedy o situace, kdy daný konkrétní ekonomický vztah mezi společníkem a společností nevyvěrá z korporačně-právního vztahu, nýbrž z běžného dodavatelsko-odběratelského vztahu.

Příkladem budiž rozsudek NSS 2 Afs 24/2010-96 ve věci W &P company provozující autobazar, kdy společník a jednatel této společnosti prováděl čištění vozidel na základě své živnosti a fakturoval odměnu společnosti. Finanční úřad celou vyfakturovanou částku považoval za mzdu a podrobil jí příslušnému zdanění. Soud ve svém rozsudku odmítl paušální a automatickou aplikaci fikce závislosti a konstatoval, že je třeba zkoumat konkrétní skutkové okolnosti každého případu. Klíčovým pro rozhodnutí soudu ve prospěch poplatníka bylo to, že předmět fakturované činnosti společníka, kterou vykonával jako živnost, tedy mytí vozidel, byl odlišný od činnosti společnosti a společník tuto činnost prováděl podnikatelským způsobem i pro jiné subjekty a sám zajišťoval provoz této živnosti materiálně i personálně. Dokonce konkrétní práci na vozidlech prováděli jeho pracovníci, kterým vyplácel mzdu.

Závěrem lze konstatovat, že společníci a statutární zástupci mohou uvažovat o fakturaci své firmě bez rizika překvalifikace na příjem ze závislé činnosti pouze ve výjimečných případech, kdy je splněno několik podmínek pro fakturovanou činnost:

• je vykonávána podnikatelským způsobem a její předmět se nekryje s předmětem činnosti společnosti a je jí dostatečně vzdálen,
• je vykonávána samostatně a nezávisle na společnosti, především na vlastní účet a vlastní náklady,
• je poskytována za odměnu obdobným způsobem i dalším nezávislým subjektům.