Převodní ceny v České republice

V České republice není zákonná povinnost mít vypracovanou dokumentaci převodních cen. Ovšem daňoví poplatníci musí být schopni prokázat, že jimi používané převodní ceny odpovídají tržním podmínkám. Dokumentace převodních cen je obecně přijímaným nástrojem jak prokázat soulad převodních cen s tržními cenami. Z toho tedy vyplývá, že dokumentace není ze zákona povinná, ale v praxi ji daňoví poplatníci musí mít připravenou, nebo alespoň musí být schopni v případě daňové kontroly dokumentaci velmi rychle připravit.

V převodních cenách nejsou žádné limity materialty upravující povinnosti spojené s převodními cenami.

Daňoví poplatníci nemají povinnost dokumentaci převodních cen pravidelně odevzdávat správci daně.

Pravidla týkající se dokumentace převodních cen jsou shodná pro vnitrostátní a přeshraniční transakce.

Doporučuje se splnit doporučení vytyčená v Pokynech GFŘ D-332 a D-334. Pokyny však nejsou závazné. Tyto pokyny v principu odpovídají Směrnici OECD.

Podání činěné vůči české finanční správě musí být v češtině. Doporučuje se tedy mít také dokumentaci převodních cen k dispozici v češtině.

Vybraní daňoví poplatníci mají povinnost připravovat speciální dodatek k přiznání k dani z příjmů právnických osob. Dodatek obsahuje základní informace o transakcích se spojenými osobami. Velmi doporučujeme mít každou z transakcí zmíněných v dodatku vysvětlenou v dokumentaci převodních cen.

Vychází se z doporučení Směrnice OECD. Metoda nezávislé srovnatelné ceny (CUP) je preferovaná, v případě kdy je možné ji použít. Ostatní metody zmíněné ve Směrnici OECD jsou také přípustné.

Finanční správa využívá placené databáze finančních údajů jako je například databáze Amadeus. Ostatní zdroje dat jsou však také přijatelné. Kvůli malé velikosti české ekonomiky jsou často používaná zahraniční data.

Finanční správa nabízí možnost získat závazné posouzení. Jejich využití je však velmi okrajové. Českým daňovým poplatníkům využívání závazných posouzení nedoporučujeme, neboť může vést k následnému oslabení pozice daňového poplatníka při dalších jednání se správcem daně.

Povinnosti v oblasti převodních cen vycházejí z § 23 odstavce 7 zákona o daních z příjmů.

Generální finanční ředitelství vydává pokyny vysvětlující jimi doporučované postupy v problematice převodních cen. Tyto pokyny však nejsou závazné a nemají sílu zákona. Ovšem poplatnící se často obsahem pokynů řídí.

Pro převodní ceny jsou důležité pokyny D-10, D-332, D-333 a D-334.

Česká republika přijímá Směrnici OECD o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy. Pokud v českých zákonech nebo v pokynech GFŘ chybí doporučení jak v konkrétní situaci postupovat, Směrnice OECD se doporučuje jako další možný zdroj informací. Pokyny GFŘ vycházejí ze Směrnice OECD.

Finanční správa při výběru subjektů pro kontrolu převodních cen vychází z analýz. V případě že u Vás byla kontrola převodních cen zahájena, je velmi pravděpodobné, že správce daně má vytipované problematické oblasti a ví na jakou část převodních cen se má soustředit. Pravděpodobnost doměrků je tedy vysoká.

Za chybějící dokumentaci převodních cen se neuděluje žádná pokuta. Obecné pokuty platné v daňových řízeních se uplatňují i v případě chyb v převodních cenách. Velmi doporučujeme aby se daňový poplatník nedostal do situace, kdy je u něj zahájena daňová kontrola převodních cen a poplatník nemá připravenou dokumentaci převodních cen. V této situaci získává správce daně výhodné postavení.

Finanční správa se v posledních letech více zaměřuje na kontroly převodních cen.

Statutární zástupci mohou být v některých případech osobně odpovědní za daňové doměrky z důvodu chyb v převodních cenách. Statutární zástupci firem, které jsou členy nadnárodních skupin, si často neuvědomují rozsah jejich osobní odpovědnosti za daňové aspekty hospodaření jejich firem. V krajních případech mohou být statutární zástupci až trestně odpovědní za chyby v převodních cenách. Takové případy se však dosud neobjevily.