V posledním příspěvku jsme ve stručném přehledu informovali o takzvaném daňovém balíčku neboli chystaných novelách daňových zákonů pro rok 2019. Nyní přinášíme první ze série příspěvků, v nichž připravované změny rozebereme detailněji. Dnešní článek věnujeme omezení uznatelnosti nadměrných výpůjčních výdajů, což je téma zajímavé především pro velké korporace.

Nadměrné výpůjční výdaje můžeme podle nové právní úpravy definovat jako rozdíl, o který daňově uznatelné výpůjční výdaje převyšují zdanitelné výpůjční příjmy. Jde tu jinými slovy o výpůjční náklady spojené s různými úvěry a výpůjčkami – například úroky z úvěrů, úroky z uzavřených leasingových smluv, pomyslné úroky v rámci derivátových nástrojů, ale třeba i výdaje v podobě kurzových rozdílů plynoucí z takovýchto závazků apod.

Aktuální stav

Dosavadní zákonná úprava se v této oblasti věnovala pouze vztahu mezi spojenými osobami podle definice v § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů. Pokud například jedna společnost vlastní alespoň 25 % hlasovacích práv v jiné firmě nebo pokud je majitel jednoho podniku současně výkonným manažerem druhého, pak se tyto osoby považují za spojené.

Aktuální právní úpravu (podle § 25 odst. 1 písm. w zákona o daních z příjmů) si ukážeme na následujícím příkladu:
Společnost Alfa, s.r.o., je matkou firmy Beta, s.r.o., a podílí se 60 % na jejím základním kapitálu. Alfa půjčí Betě 500 tisíc Kč za úrokovou sazbu 10 % p.a., což je v prvním roce půjčky 50 tisíc Kč, přičemž základní kapitál Bety je 100 tisíc Kč. V takovémto případě by mohla Beta za dané zdaňovací období uplatnit jako daňově uznatelné výdaje pouze částku ve výši 40 tisíc Kč. Tyto výdaje (zde úroky) lze totiž za daňové uznat pouze z částky úvěrového finančního nástroje, jejíž výše nepřesahuje čtyřnásobek základního kapitálu příjemce tohoto nástroje, v tomto případě společnosti Beta. V našem příkladu úvěr převyšuje čtyřnásobek základního kapitálu o 100 tisíc Kč., (úvěr 500 tisíc vs. 4x ZK = 400 tisíc). 10 tisíc korun, což je 10 % z této částky, tedy nebude daňově uznatelných a základ daně z příjmu se o ně bude muset navýšit.

Čtyřnásobek platí pro všechny osoby s výjimkou bank a pojišťoven, pro které je hodnota stanovena na úrovni šestinásobku. Pro osoby, které nejsou spojené podle §23 odst. 7, však tyto násobky a pravidla neplatí a jejich základ daně tedy bude nižší o celou částku výpůjčních výdajů.

Novela

V první řadě je nutno podotknout, že výše uvedené omezení uznatelnosti nadměrných výpůjčních výdajů mezi spojenými osobami se nemění a bude v zákoně nadále zachováno. Novela však v tomto směru postihuje i úvěry mezi podniky, které nejsou nikterak propojeny. Podle nově navrhované úpravy, transponující směrnici proti vyhýbání se daňovým povinnostem (tzv. ATAD neboli Anti Tax Avoidance Directive), budou výpůjční výdaje limitovány částkou 30 % EBITDA (zisk před úroky, zdaněním, amortizací a odpisy). Toto omezení se neuplatní v případě, že celkové výpůjční náklady nepřekročí částku 80 milionů Kč.

Opět si vše ukážeme na příkladu:
Společnost Ypsilon půjčí firmě Zet 1 miliardu Kč za úrokovou sazbu 10 % p.a., přičemž EBITDA společnosti Zet za příslušné zdaňovací období bude 300 milionů Kč. Celkem bude tedy Zet vykazovat výpůjční výdaje za první rok 100 milionů Kč. Kolik bude daňově uznatelných, zjistíme výpočtem 30 % EBITDA, zde jde tedy o 90 milionů (30 % z 300 milionů). V tomto případě tedy bude daňově uznatelných pouze 90 milionů z celkových 100 milionů.

Nakonec však alespoň jedna pozitivní zpráva pro společnosti, jichž se tato nová právní úprava nějak dotkne. Jelikož je směrnice ATAD primárně zaměřena proti praktikám agresivního daňového plánování, existuje zde výjimka pro podniky, které mají nadměrné výpůjční výdaje spíše jednorázové, zejména z důvodu vysokých investičních aktivit. Takovéto podniky budou mít možnost snížit svůj hospodářský výsledek pro účely stanovení daně v následujících obdobích o částky, o které se jim z důvodu omezení uznatelnosti výpůjčních výdajů v předchozích obdobích výsledek zvýšil.

Pokud bychom tedy navázali na náš příklad, společnost Zet si v následujícím zdaňovacím období bude moci snížit výsledek hospodaření o 10 milionů, které jí nebyly uznány v minulém zdaňovacím období. To bude ovšem možné pouze za předpokladu, že v daném období již výpůjční výdaje nedosáhnou takových hodnot, jako v tom předcházejícím (viz předchozí příklad) a vznikne tak prostor pro jejich uplatnění.

Na závěr je ještě nutno dodat, že omezení uznatelnosti nadměrných výpůjčních výdajů se nevztahuje na banky, pojišťovny a další finanční instituce.