Ve veřejném prostoru se rozmohlo žehrání na odliv miliardových dividend do zahraničí. Množí se úvahy o tom, jak získat z odtékajících miliard aspoň něco nazpět, třeba za pomoci sektorové daně uvalené na banky nebo telekomunikační společnosti. Levicoví politici podléhají iluzi, že jakou daň si vymyslí, takovou firma jednoduše zaplatí, a fiskální příjmy porostou. Ale tak to není, napsat zákon není totéž, jako jej vymoci a dosáhnout vytyčeného cíle. Lepší než restrikce je proto ve světě daní (a nejen v něm) zcela jistě pozitivní motivace. V tomto případě jde o to motivovat investory k reinvestici v České republice. Velice zajímavý je estonský model. Může být inspirací, jak bychom mohli udržet zisky v České republice bez zvyšování daňové zátěže.

Nulová daň pro reinvestice

V Estonsku je korporátní daň nastavena na sazbu 21 % (tedy o dvě procenta vyšší než v Česku), ovšem platí se pouze z části zisku, který je distribuován ve formě dividendy mateřské společnosti nebo majiteli. Pokud zisky zůstanou ve firmě, a tedy reinvestovány, nejsou zdaněny vůbec. Podniky to motivuje k tomu, aby vydělané peníze reinvestovaly místo výplaty svým majitelům. Srovnání se současným českým modelem vypadá následovně: jestliže firma v České republice vydělá 1 milion korun, pošle rovnou 190 000 Kč finančnímu úřadu, a to i v případě, že si majitel nevyplatí nic a zisk investuje například do nového softwaru. V Estonsku za obdobných podmínek firma neodvede žádnou korporátní daň a celou částku může reinvestovat.

Šance pro českou ekonomiku

V roce 2017 bylo vyplaceno ven z České republiky 257 miliard korun. Je víc než pravděpodobné, že pokud by u nás fungoval estonský model, část této sumy by zůstala doma. Například německé korporace, které u nás mají dobře vydělávající dceřiné společnosti, v dnešní situaci v České republice zaplatí daně a maximum zisků převedou do Německa. Tam se pak v centrále rozhoduje, jak s nimi bude naloženo. Kdybychom zavedli podobný systém jako v Estonsku, s vysokou pravděpodobností by se zvýšila výnosnost reinvestic zisků v České republice. Korporaci by se nejvíc vyplatilo investovat právě u nás a zisky zde ponechat.

Stálo by tedy za úvahu, zda podobně jako v Estonsku neodbourat část současných korporátních daní výměnou za příliv investic. Jestliže u nás zůstanou, přinesou nám daňové příjmy jinými kanály: lidé víc vydělají, narostou investice a poroste celá daňová báze. Estonský příklad naznačuje, že to může být dobrá cesta. Systém funguje už deset let a v mezinárodním žebříčku daňové konkurenceschopnosti se země loni umístila na prvním místě. A před dvěma lety jej zavedlo i Lotyšsko.