Nejvyšší správní soud se ve svém rozsudku 4 Afs 170/2021-35 ze dne 14. 2. 2022 ztotožnil se závěry interpretace I-43 – „Poskytnuté zálohy v cizí měně” vydané Národní účetní radou 19. 10. 2020, ze které vyplývá, že přecenění aktiv v cizí měně je smysluplné pouze v případě, kdy vývoj kurzu bude mít vliv na budoucí hodnotu tohoto aktiva. Výše uvedený rozsudek se týkal sporu mezi FÚ a daňovým poplatníkem ve věci nezaúčtovaných kurzových rozdílů u záloh zaplacených v cizí měně na pořízení dlouhodobého majetku. Národní účetní rada vydala k problematice přeceňování dne 31. 1. 2022 také interpretaci I-47 – „Přijaté zálohy v cizí měně”, která řeší i přeceňování přijatých záloh.

Dle našeho názoru se jedná o významnou změnu v pohledu na oceňování cizoměnových aktiv, ale i pasiv, které v budoucnu nepodléhají kurzovému riziku. Tento přístup bude mít významný dopad nejen do účetnictví, ale s ohledem na závěry NSS i do základu daně z příjmů právnických osob.