Správní soud v Paříži 12. července rozhodl, že dceřiná společnost Google Ireland Limited, jejímž prostřednictvím Google prodával své reklamní produkty ve Francii a v jiných evropských zemích, nemusí platit výše uvedený doměrek daně ze zisků realizovaných ve Francii.

Soud konstatoval, že společnost ve Francii nevytvořila stálou provozovnu, a tudíž její zisky podléhají podle smlouvy o zamezení dvojímu zdanění pouze zdanění v Irsku.
Rozhodnutí je často interpretováno jako překvapivé a zlomové, poskytující globálním technologickým firmám silný argument při daňovém plánování.

Pro mne je tento rozsudek hlavně dobrou zprávou o nezávislosti soudů ve Francii. V době probíhajícího honu na čarodějnice, kdy denně čteme o boji proti nelegálnímu přesouvání zisků, kdy jsou šéfové firem jsou zváni ke slyšení do parlamentů, všechny zla se přičítají neplacení dostatečně vysokých daní a otázka zdanění je posouvána do roviny morálky, dokázal pařížský soud problém věcně analyzovat a svým rozhodnutím jít proti proudu a proti veřejnému mínění živenému servilními médii.

Z následujících důvodů nicméně tomuto rozsudku do budoucna velkou precedenční sílu nepřisuzuji:

• Nejednalo se o rozsudek nejvyšší soudní instance a ministr financí se nechal slyšet, že se proti němu odvolá;
• Doměřená daň se týkala let 2005 až 2010;
• Věc je posuzována podle relativně staré a nemoderní smlouvy o zamezení dvojímu zdanění mezi Irskem a Francií z roku 1966;
• Zatím není účinný Mnohostranný nástroj pro boj proti krácení daní a přesouvání zisků, který signovaly všechny rozvinuté země včetně Francie a Irska.